Hlučín je příjemné město v sousedství průmyslové Ostravy. Má zajímavou historii, díky níž se zdejší region vyvíjel odlišně od jiných míst v České republice.
Už před 150 tisíci lety využívali pravěcí lidé zdejší mírně zvlněnou krajinu k tomu, aby putovali z nehostinných oblastí severu za příjemnějším klimatem na jihu. Svědčí o tom nálezy pazourků nedaleko
vrchu Landek. Právě landeckým panstvím s hradem střežícím Jantarovou stezku, byl pak také Hlučín spravován. Zakládací listina se sice nedochovala, ale historikové tvrdí, že město založil Přemysl Otakar II. v polovině 13. století. A poté, co bylo na Landeku nalezeno uhlí, koupil celé panství v roce 1848 rod Rothschildů.
Lidé na Hlučínsku se po prohraných slezských válkách stali obyvateli Pruska. Obrat nastal v roce 1920, kdy bylo Hlučínsko přičleněno k Československu, ale po Mnichovské dohodě se stalo opět součástí Německa. Mělo dokonce vyšší statut, než takzvané Sudety, takže lidé z Hlučínska se automaticky stávali Němci, což ovšem znamenalo, že muži rukovali rovnou do Wehrmachtu a účastnili se tak nejhorších bojů druhé světové války.
Proto se lidé, kteří v této oblasti žijí, dodnes nazývají „Prajzové“ nebo častěji s lehce hanlivým náznakem „Prajzáci“, tedy Prušáci. Lidé si zachovali své nářečí, tradice a zvyky. Významným rodákem je barokní hudební skladatel Pavel Josef Vejvanovský, který působil na mnoha místech na Moravě a je považován za jednoho z největších českých hudebních skladatelů 17. století.
Hlučín je oblíbenou rekreační oblastí obyvatel
Ostravy, kteří sem rádi jezdí na kolech a využívají skvělou síť cyklostezek. Relax nacházejí u jezera po bývalé štěrkovně. Lidé, kteří se chtějí dozvědět něco o historii Hlučínska, mohou navštívit
muzeum na zámku, nasát atmosféru
historického náměstí. V okolí jsou také známé pevnosti, které tvořili opevnění Československa před druhou světovou válkou.