Hutnictví v Jeseníkách

Přírodní zdroje v Jeseníkách umožnily rozvoj hutnictví a vznik mnoha osad. Zlato, stříbro a především železnou rudu bylo třeba zpracovat a to nešlo bez znalosti tavby a bez stavby hutí. Jeseničtí muži se v tom stali špičkovými znalci.

Dobře se tavilo zlato, takže už ve třináctém století dokázali lidé kolem Rýmařova vytavit zlato téměř stoprocentní ryzosti. Známější jsou hutě na železnou rudu. Jednu z posledních původních vysokých pecí lze vidět u vesnice Drakov. Je to kamenná věž, která sloužila k výrobě železa už na začátku 19. století.

Na zpracování železné rudy vyrostla i dnešní Karlova Studánka. Ještě před vznikem lázní zde byly hutě a osada se jmenovala Hubertov. Dodnes si tuto historii může turista připomenout v Hubertově kapli, kterou zdobí vyobrazení práce hutníků. Horká struska z hutí se dokonce využívala pro ohřev vody pro nově vznikající lázně.

S hutnictvím a zpracováním železa se dá seznámit i v Kosárně v Karlovicích. V této oblasti hořely vysoké pece už v šestnáctém století a vytlačily je až moderní a velké železárny v Ostravě. Železo se tavilo ve Vrbně pod Pradědem, v nedalekém Mnichově a dalších místech. V Ludvíkově vznikla velká Wilhelmova huť, jejíž výraznou budovu z cihel a kamene lze vidět u silnice dodnes. Na výrobu surového železa navazovalo zpracování této suroviny v kovárnách a železárnách. I v tomto oboru byli místní lidé špičky v Evropě. V Břidličné už v době Třicetileté války dokázali kovat tak kvalitní železo, že zdejší železárny dodávaly císařské armádě 500 mušket týdně.

V Jeseníkách se tavilo také sklo. Výrobu tradičního skla, připomíná dodnes rodinná huť v Mnichově nedaleko Vrbna pod Pradědem, kde se turista nejen dozví o historii, ale může i vidět, jak skleněné poháry vznikají.